Na soukromě poslanou
prosbu
zveřejňuji "výběr
z díla"
- několik obrazů,
které jsem namaloval olejovými barvami na
plátno. Hned
na úvod musím říci, že maluji
extrémně
pomalu a dokončím max. 1 obraz za rok.
Některé z
dokončených obrazů visí doma na stěně, něco je
zakryto
plachtou v koutě na půdě (abych to raději už neviděl :-) ),
jiné
obrazy jsem rozdal příbuzným a
přátelům k jejich
různým životním výročím a
událostem
(čímž vlastně ohromně ušetřím za dary
pro ně...
:-) ).
Prezentované
fotografie namalovaných obrazů jsou jen přibližnou podobou,
mají spíše informativní
charakter. Nezprostředkovaný pohled na originál
je vždy mnohem hlubším zážitkem: v
National Gallery v Dublinu a v Londýně jsem někdy prostě
zůstal před nějakým obrazem ohromeně stát... Ten
pocit vám žádná reprodukce
nedá. A takhle je to vlastně se vším..
Přestože je pro mne
malování relaxací, bez
investovaného času a
energie by samo nic nevzniklo:
Podobně
jako práce na
překladech,
vytváření obrazu vyžaduje velkou trpělivost a
schopnost
donutit se na malbě pravidelně pracovat, jakkoli
náročné
se může zdát "piplat se" s detaily nebo přepracovat
část
malby do jiného barevného odstínu, což
je často
nutné, aby byl styl obrazu jednotný.
Témata
mých "obrazů"
sahají od "běžných" námětů, jako třeba
zobrazení uličky ve městě či krajiny, přes kopie
starých
Mistrů (člověk se tak dost naučí - jsem samouk) až po ryze
abstraktní a fantazijní
náměty.
Přehled
otevřu svými kopiemi obrazů od skutečných
malířů:

Kopie (2006) - Jakub
Schikaneder:
Večer v Týnské uličce, 1909

Kopie (2007) - Jakub
Schikaneder:
Nábřeží večer, po roce 1909

Kopie (2004) - Johannes
Vermeer:
Hodina hudby, 1664.
U kopií obrazů se snažím o co
největší přesnost s originálem a proto
vždy používám plátno ve
skutečné velikosti. Postup je relativně
jednoduchý: přes fotografii originálu
narýsuji čtverečkovou osnovu a v měřítku
totéž na plátno.
A pak už jen "jedu" po
čtverečkách - jako u omalovánek... :-)
Následuje
má
vlastní "tvorba":

Mnich
hrabající
listí v klášterní zahradě,
2004. Slyšíte to ticho?

Robot,
2005. Nepřipadá
vám také někdy, že se plahočíme
pořád dokola jako roboti? A až už nebudeme moci
dál (viz šrot vlevo dole), skončíme v
recyklovaném odpadu a naše místo
zastoupí jiný - robot.

Červánky,
2007.
Takový pohled až bere dech. Tento obraz vznikl vlastně
náhodou: povolil jsem tříleté dcerce
patlat si také barvu na plátno, poté
se jí zeptal, co to je a jen to trochu vylepšil...
Příprava
večeře, 2008.
Na zvláštní žádost sem
přidávám i tuto skromnou rodinnou
"momentku".
Návštěvy často šokuje, když na zdi
spatří
zarámovanou velkou olejomalbu s mobilním
telefonem,
automobilem, vilou a bazénem. Ale od toho přece
umění je
- aby neustále překračovalo omezující
konvenční hranice... Staré obrazy také
zobrazují tehdejší současnost. :-)
Mořské
pobřeží, 1996. Originál
má cca 4 metry na délku a je namalován
přímo na zdi dětského pokoje. "Až se k tomu
dostanu", plánuji na boční stěně v malbě
pokračovat a namalovat další 4 metry
vnitrozemí, kde budou běhat sloni, žirafy... Kdyby mi
nebránila nábytková stěna,
obtočím pobřeží kolem celé
místnosti! :-)
A
na čem pracuji právě teď?

Máří
a Čert
(pracovní
názvy). Koncipováno jako dvojobraz. Malba Ženy je
dokončena, vlevo ve stejném barevném
ladění
ještě vytvořím Muže, protipól,
který bude o
poznání divočejší... Oba
obrazy
následně zarámuji do stejných
rámů a viset
budou někde vedle sebe pro zdvojený efekt.

Ráj.
Rajskou zahradu
jsem pojal jako satelit panenské planety Země. Adam a Eva
poté, co pojedli zakázané ovoce -
všimněte si, že Had drží mezi zuby ohryzek
jablka... Zbývá dokončit přibližně 40% -
rákosí, listy, květiny, motýly,
hnízdo s ptačími mláďaty, ryby,
vážky, žáby, atd., atd. Dejte mi půl roku...