Implementování plánů
ÚvodPřekladyCeníkReferenceKontakt

Implementace plánů


Plánování je zbytečné, pokud není realizováno. Rozhodnutí je třeba chápat jako prostředek, ne jako výsledek. Manažeři odpovídají nejen za rozhodnutí, ale i za jeho implementaci.

Zásady pro implementaci plánů by měly odrážet hlavní cíle organizace:

1. Pružnost – změny podmínek musí být doprovázeny změnami zásad, aby byly splněny cíle
2. Úplnost – aby reagovaly na veškeré nahodilé potenciální okolnosti.
3. Koordinace vzájemně souvisejících aktivit
4. Etika
5. Jednoznačnost – zásady musí být jasné a logické

Je třeba vytvořit silnou společnou vizi, kterou budou sdílet všichni pracovníci. Je neustále potřeba sledovat vnější prostředí (hrozby a příležitosti0 a vnitřní prostředí firmy.

I když lze manažery odlišovat podle jejich vzdělání, životního stylu, počtu let praxe či podle místa působení, všichni bez rozdílu musejí rozhodovat. Rozhodování je jádrem plánování překladů a jejich cen. Efektivní rozhodování musí být racionální. Přes veškerou snahu jsou možnosti manažerů správně rozhodovat omezeny kvalitou informací, časem a neurčitostí budoucích podmínek.
Programovaná rozhodnutí jsou taková, při kterých je užíván opakovatelný, rutinní postup.
Neprogramovaná rozhodnutí jsou odlišná, někdy i ojedinělá řešení aktuálních problémů.

Při rozhodnutích se zvažují kvantitativní a kvalitativní faktory:

Kvantitativní jsou obtížně měřitelné (kvalita pracovních vztahů, rizika změn či interní sociální klima...)
Kvalitativní jsou měřitelné (čas, náklady...)
Ještě než je rozhodnutí učiněno, dochází k identifikaci problému. Je li problém špatně identifikován nebo specifikován, pak jakékoli rozhodnutí nemůže vést k jeho efektivnímu řešení.

Při identifikaci problému se manažeři opírají o několik různých indikátorů:

1. Odchylka od dřívější výkonnosti – často je předzvěstí problému. Dojde-li k náhlému poklesu prodeje, růstu nákladů, růstu zmetkovosti apod. je možné předpokládat, že problém je tady.
2. Odchylka od plánu – nedosahují-li výsledky plánovaných cílů, zisky jsou menší, náklady byly překročeny, počet vadných výrobků je větší než stanovený limit...
3. Vnější kritika – zákazníci mohou vyjádřit svou nespokojenost s kvalitou výrobků nebo s příliš dlouhým termínem dodání, protesty ekologických či sociálně zaměřených skupin...

V praxi však bývá často velmi obtížné problém specifikovat, neboť naše individuální vnímání nás může ochraňovat před nepříjemnými skutečnostmi. Například negativní informace lze přijímat s určitou dávkou nedůvěry o jejich pravdivosti. Dokonce je můžeme zcela ignorovat. Současný výzkum ukazuje, že manažeři, kteří iniciovali nějaký projekt a jsou současně odpovědni za úspěšnost jeho realizace, mají tendenci pokračovat v jeho realizaci i v případě, že se začne ukazovat jako neefektivní. Je zřejmé, že v takovém případě manažer ignoruje zájem organizace – zastavit realizaci neefektivních projektů.

Obvykle se vyskytují 3 typy problémů:
krizové –prezentují se samy o sobě, vyžadují bezprostřední reakci
běžné – jsou řešeny rutinními způsoby
příležitosti – musejí být vyhledávány, čekají, až budou objeveny. Často se stává, že málo vnímaví manažeři je nechávají bez povšimnutí. 

Je třeba stanovit řešení a alternativní řešení problému. Při hodnocení alternativ přichází v úvahu tři následující situace:
1. Určitost – rozhodovatel má k dispozici kompletní znalosti o možných důsledcích volby jednotlivých alternativ
2. Riziko – rozhodovatel má k dispozici pravděpodobnostní odhady vzniku možných důsledků volby jednotlivých alternativ
3. Neurčitost – rozhodovatel nemá žádné informace s jakou pravděpodobností mohou nastat možné důsledky jednotlivých alternativ. Je možno zaujmout přístup optimistický, opatrně optimistický, pesimistický či nerozhodný.

Rozhodování za podmínek rizika nebo neurčitosti není v praxi výjimkou. Proto také statistikové vyvinuli celou řadu specifických metod a technik, které rozhodování v těchto situacích do značné míry usnadňují. To je vhodné zejména v případech, kdy je nutno uspořádat alternativy od nejvýhodnější k nejméně výhodné. Hodnocení alternativ spočívá ve vyhodnocování důsledků jejich volby. Čím kvalitnější jsou informace, tím lepší je rozhodnutí. Pokud je informací k dispozici málo, rozhodovatel se musí více spoléhat na svou intuici a zkušenosti, což ne vždy vede ke zdárnému konci
.


Zpět

linka
 Czech presentation blogtao tepenízeknížkySci-fizápisník 3strana 2anglické citátyodkazystrana 4pátá stranamanažermanagementředitelřízenísvobodafinancevedeníšikovnosttechnikapovídáníposlušnostkvalitalídřiprodejklingoni
Translations Czech - English