Podstata peněz 3 - Primitivní peníze

V minulém dílu seriálu o penězích jsem se zabýval teoriemi o možných důvodech vedoucích k jejich vzniku. Dnes se zaměřím na to, co určuje hodnotu primitivních platidel.

Zatímco ekonomové dávají přednost komerčním teoriím, podle kterých peníze nahradily výměnný obchod, antropologové preferují nekomerční původ peněz, jako platby za nevěstu či platby náboženským a politickým autoritám. Své tvrzení antropologové dokládají faktem, že kultury používající nekomerční platby jsou na nižším stupni vývoje než společnosti používající peníze ke komerčním účelům.

Ale na tom, která z teorií o původu peněz má pravdu, vlastně příliš nezáleží. Všechny tyto teorie mohou být do jisté míry zevšeobecněny tvrzením, že kdykoli byly opakovaně prováděny určité platby, tyto platby měly tendenci být standardizovány. Je pravděpodobné, že peníze vznikly nezávisle na sobě v různých kulturách a z různých pohnutek. Důležité je, že se nakonec peníze objevily a šířily, takže se jejich použití stalo pozoruhodně podobné v nejrůznějších zemích a kulturách.

Použití peněz mělo velký vliv na ekonomiku. Peníze umožnily lepší rozdělení práce a produktů, na druhou stranu byly příčinou vzniku nerovnosti lidí, neboť se objevily rozdíly mezi bohatými a chudými. Většina lidských společností používala nějaký druh peněz. Výjimek je pouze několik, jako například Říše Inků nebo australští domorodci. Ale tyto společnosti se nijak nerozvíjely, ačkoliv trvaly po mnoho generací.

Po dlouhou dobu byla hodnota primitivních peněz závislá na nabídce a poptávce. Pokud se množství peněz v oběhu zvýšilo, jejich cena při nezměněné poptávce poklesla. Pokud se zvýšila poptávka po penězích při nezměněné nabídce, také jejich cena vzrostla. Proto se hodnota peněz neustále pohybovala, ovlivňována nejrůznějšími výkyvy v nabídce a poptávce. Pokud jako peníze sloužily předměty, které mohl vyrábět kdokoli, jejich hodnota byla minimální. Hodnota primitivních peněz byla ovlivňována především tím, kolik práce muselo být vynaloženo na produkci těchto předmětů.

Například na ostrově Yap se používají k platbám velké kamenné disky z argonitu (zvané "rai"), které byly dovezeny z 600 km vzdáleného ostrova Guam. Protože na jejich  vytesání a dopravení na vorech muselo být vynaloženo velké množství energie, jejich cena byla vysoká. V současnosti se již žádné další plavby pro kamenné peníze nekonají a tak jsou zbylé kamenné mince (o průměru až 4 metry) čím dál vzácnější, ale stále se používají při tradičních platbách, ačkoliv jsou v oběhu i americké dolary. Při transakci se pozice "mince" nemění, disk zůstává nadále stát u domu nebo u cesty, jen se na něm přepíší značky, komu kamenný disk nyní patří. Není nad to, mít svůj majetek pěkně na očích... :-)

Kromě Guamu se kamenné mince vozily především z blízkého Palau. (Mince z Guamu však byly údajně více ceněné kvůli větší vzdálenosti od Yapu.) V roce 1871 začali běloši dovážet kamenné mince na lodích a vyměňovat je za zboží (kopra a sumýši), což na ostrově nastartovalo ekonomický růst. I přes zvýšené množství peněz "v oběhu" cena kamenného platidla neklesla, neboť i poptávka Yapanů po něm symetricky stoupala. Přesto byly dříve  (= s větší námahou a rizikem) dovezené "mince" ceněny více. Když v roce 1898 ostrov okupovali Němci, vybírali daně tak, že prostě označili určitý počet kamenů a pak zase značky přepsali výměnou za zboží nebo služby. Mezi dvěma světovými válkami Japonci na ostrově napočítali celkem 13281 kamenných mincí (ne všechny přečkaly druhou světovou válku). Místní banky jsou ochotné poskytnout půjčku, jsou-li dány "rai" do zástavy. Oficiální kurz v roce 1976 činil 25 amerických dolarů za stopu a protože se další plavby pro kamenné mince již nekonají, jejich hodnota stále stoupá. Za papírové peníze by je ale ostrované nikdy nevyměnili - moc dobře vědí, v čem je skutečná hodnota.

Jak je z tohoto zajímavého příkladu vidět, prostředkem směny může být cokoli, co je používáno a uznáváno k provádění plateb. Během historie peněz se v různých časech jako všeobecně přijímané prostředky směny používaly věci, jejichž cena byla založena na praktickém užití objektů (dobytek, zbraně, nádobí, nářadí, zemědělské produkty, cigarety, alkohol apod.).

První americké kolonie dlouho používaly z nedostatku jiné vhodné měny jako peníze balíčky tabáku. Tabákové peníze se používaly dvě stě let - až do zavedení federální měny.

Komoditní peníze tedy mohou mít nejrůznější podobu, pokud plní svou funkci. Spojení peněz s nějakou komoditou bylo v minulosti velice účinnou kotvou růstu cen a proto tento druh peněz uspokojivě fungoval po tisíce let.