Podstata peněz 4 – Nekryté peníze

V minulé části seriálu o penězích jsme psal o komoditních penězích. Tentokrát udělám další krok – od krytých k nekrytým penězům.

Komoditní škola tvrdí, že peníze musí mít svou vnitřní hodnotu, nejlépe, aby byly z drahého kovu. A bankovky tu jsou pouze, aby usnadnily obchod, ale musí být snadno a kdykoliv na drahý kov vyměnitelné.

Zlaté a stříbrné mince však měly své nevýhody: lidé je mohli oškrabávat, sbírat takto po troškách drahý kov a přitom s těmito mincemi platit dál v jejich původní hodnotě.

Greshamův zákon, že špatné peníze vytlačují z trhu dobré peníze, měl často na kvalitu peněz nepříznivý vliv: Pokud souběžně obíhají dvě měny s pevně daným kursem, pak obvykle měna, která je podhodnocena, zmizí z oběhu. Naopak nadhodnocené peníze v oběhu zůstávají.

Příklady:

Ve Virginii, kde se používaly tabákové peníze, byly pro platby používány jen podřadné druhy tabáku.

Nekryté papírové peníze, vydávané Americkou vládou na financování Občanské války, vytlačily z oběhu veškeré zlaté, stříbrné a měděné mince.

V táborech válečných zajatců za druhé světové války vězňové vyjadřovali ceny zboží, které mezi sebou směňovali, v počtu cigaret. Proto se při platbách používaly jen podřadné značky cigaret, zatímco dobré značky byly kouřeny či šetřeny.

V období bimetalismu postupně stříbro vytlačilo zlato z oběhu, neboť bylo nadhodnoceno, a proto je lidé směňovali za podhodnocené zlato, neboť skutečná (= tržní) cena zlata byla mnohem vyšší.

Současný celosvětový trend však je, že peníze nemusí mít žádnou vnitřní hodnotu, aby dobře sloužily svému účelu.

Jejich hodnota je pak určována celkovým množstvím peněz v oběhu a dalšími faktory:

Kvantitativní rovnice

Kvantitativní teorie, jejímž autorem je americký ekonom Irving Fisher spolu s anglickým ekonomem Alfredem Marshallem, zohlednila rychlost obratu peněz v ekonomice (V). Rychlost obratu peněz v ekonomice je proměnlivá, při vysoké inflaci lidé utrácí peníze rychleji, než když se ceny příliš nemění. Ale v krátkém období je tato veličina poměrně stabilní. Proto může být dosažena do známé kvantitativní rovnice, jejímž tvůrcem je Irving Fisher,  M x V = P x T, kde M je množství peněz v oběhu, P je úroveň cenové hladiny a T je reálný národní produkt. Pomocí této rovnice mohou vlády stanovit optimální množství peněz v ekonomice.

Například, pokud produkce vzrostla o 3%, ale množství peněz v ekonomice o 10%, pak při nezměněné rychlosti obratu peněz ceny nutně vzrostou.

Extrémem pak je hyperinflace, tedy inflace 50 a více procent za měsíc, která byla v historii vždy způsobena nadměrným tisknutím bankovek, ve snaze ufinancovat vládní výdaje. 

Z hlediska jednotlivce je množství peněz, které může shromáždit, neomezené a čím více, tím pro něj lépe. Ale z hlediska celé společnosti je množství peněz v ekonomice fixní, jednotlivec může vlastnit více, pouze když někdo jiný vlastní méně.
Vláda by měla mít toto na zřeteli, neboť jakékoli zvýšení množství peněz o více, než je dlouhodobý růst produkce, se odrazCitáty - Podmínky - Sci-fi - Otázky - Studenti - Englishí ve zvýšených cenách.