Podstata peněz 6 – Budoucnost peněz

Utopie, že v budoucnosti nebudou potřeba peníze, podle mne zůstanou utopiemi. Peníze reprezentují nejen určitou kupní sílu, ale také energii, kterou museli lidé vynaložit, aby je získali. Proto mají peníze pro lidi zvláštní význam. Pracovali by lidé stejně usilovně zadarmo? Jakou by měli motivaci? Kdo vyčistí zanesený záchod? Jakým způsobem by spolu lidé směňovali zboží a služby? Nebo jim někdo "seshora" vše zajistí? Skvělé, ale - kde na to vezme? :-)

V předchozích dílech tohoto seriálu o penězích jsem se zaměřil na minulost a současnost:

První díl, Stručná historie peněz, stručně shrnoval historii peněz. První zaznamenané platby drahými kovy se objevily v Mezopotámii 3000 př.n.l., kde bylo zlato a stříbro při platbách váženo. 700 př.n.l. se objevily v Lýdii první mince. Mince usnadnily obchod, neboť měly stejnou váhu a vyznačenou hodnotu. Ale poměrně brzy se začaly zlaté mince znehodnocovat: lidé z nich mohli oškrabávat drahý kov, stejně tak razitelé mincí mohli do zlata přimísit jiné kovy a přebytek zlata si nechat, panovník mohl vydávat více mincí, než by jinak býval mohl... Tento nevyhnutelný trend měl však jeden pozitivní aspekt: ukázal, že peníze nemusí mít vnitřní hodnotu, aby byly akceptované při platbách.

Druhý díl, Původ peněz, představil teorie o původu primitivních platidel. Dokonce ani výměnný obchod nebyl tak omezující, jak by se mohlo zdát současným lidem - umožňoval dostat to, co člověk potřeboval výměnou za to, co měl v nadbytku. Později začali lidé používat různé standardy hodnot. Časem došlo k svého druhu válce mezi jednotlivými standardy. S rozvojem obchodu se však peníze kryté komoditami staly překážkou ekonomického růstu. Odpovědí na tento problém byly dnešní nekryté peníze. Hodnota všech světových měn je určována pouze jejich celkovým množstvím, které je závislé na rozhodnutích politických a ekonomických autorit dané země.

Třetí díl, Primitivní peníze, ukázal, že jako peníze mohou sloužit různé objekty. Ve vězení to mohou být cigarety. Na ostrově Yap v Mikronésii to jsou velké kamenné disky z aragonitu, které jsou trvale zasazeny v zemi a platí se jimi tak, že se jen přepíše značka, komu zrovna disk patří. (Tyto disky velké až 4 metry se stále používají). Naši předkové v historii používali nejrůznější měřítka hodnot. Jedním z nejúspěšnějších měřítek hodnot byly drahé kovy. Drahé kovy jsou pěkné, vzácné (například zlata bylo dosud nalezeno pouze asi 120,000 tun, což by mohlo teoreticky vytvořit krychli o hraně 17,5 metru), neničí je čas, voda ani vzduch, mohou být taveny, formovány, označovány různými symboly, mají charakteristickou barvu, váhu, tvrdost, snadno se dělí a mají i mimopeněžní využití.

První bankovky, původně podložené drahým kovem, se objevily v Číně v 10. století, v Evropě a v Americe na konci 17. století. Nastala expanze bankovnictví. Ve čtvrtém dílu, Nekryté peníze, jsme se proto dostali k nekrytým penězům. Zatímco dříve bylo nutné, aby peníze byly kryty zlatem či jinou komoditou (tabák, půda, pšenice...), nyní se začaly prosazovat nekryté peníze. Nekrytá bankovka je sice něco jako nekrytý šek, ale s tím základním rozdílem, že jsme systémem nuceni nekryté bankovky přijímat, jako by kryté byly. Pak je všechno v pořádku.

Když už jsme u nekrytých šeků, v mém vlastním případu vymáhání nekryté směnky (ani tu vlastně nemám) došlo k zajímavému obratu. Zjistil jsem, že „můj“ dlužník není jen „můj“, ale zadlužil se u více lidí – několikanásobně víc... Nikdo (a nejspíš ani on sám) neví, za co to utratil... Alespoň mne tento nezodpovědný mladík inspiroval k sepsání tohoto seriálu, co je podstatou peněz. Vaše vřelé díky mu samozřejmě předám. :-)

V pátém dílu, Nástoje monetární politiky, jsem se tématikou zabýval podrobněji. Uvedl jsem, jakými způsoby mohou centrální banky a vlády ovlivňovat hodnotu peněz v zemi (či snažit se ovlivnit, neboť svět je komplexní místo). Teoreticky mohou bankovek natisknout, kolik chtějí. Při deficitním státním rozpočtu vlády občas skutečně financují svou činnost tiskem dodatečných peněz, což zvedá množství peněz v oběhu více, než činí produktivita země, a tím způsobuje inflaci. Jsou zde ale i protitlaky (jako ve všem).

Jaká je ale budoucnost peněz?

S rozvojem bankovnictví lidé mohli platit za zboží a služby šekem, roku 1914 se objevily první kreditní karty, původně jako zlepšení služeb telefonní společnosti Western Union Telegraph Company. Příležitosti se chopily i jiné společnosti, v padesátých letech se objevily první bankovní karty, jejichž sítě se postupně šířily a propojovaly. Dnes jsou platební karty neodmyslitelnou součástí běžného života.

Ke konci 20. století nastal velký rozvoj technologií a ten se odrazil i v penězích. Peníze se na jedné straně mění v bity, aby se na straně druhé opět staly hotovostí. S nástupem Internetu elektronický obchod velmi vzrostl. Mnoho společností (včetně mé mikrofirmy) se prezentuje na webových stránkách, kde nabízí své služby a poskytují informace o svých produktech. Na těchto stránkách je často možné si zboží též objednat.

V současné době tedy dochází k další etapě ve vývoji peněz: mince a bankovky jsou nahrazovány platebními kartami. Peníze v současné ekonomice existují především ve formě čísel v počítačích. Když lidé platí šekem či platební kartou, je jejich číslo zmenšeno. Když něco na svůj účet uloží nebo jim tam někdo elektronicky převede peníze, toto číslo se zvětšuje. Tento systém spolehlivě funguje a je velice úsporný.

Kromě plateb kreditními kartami však přichází různé firmy i se svými soukromými elektronickými penězi, které si zákazníci od nich koupí, uloží do svého počítače a platí jimi posléze po Internetu za různé zboží a služby.

Tento trend vzbuzuje velké obavy centrálních bankéřů, neboť může vést k nekontrolovatelné expanzi peněz: když si zákazník koupí elektronické peníze, firma tyto peníze použije k nákupu dalších věcí, takže se množství peněz v oběhu zdvojuje.

Toto může ohrozit stabilitu peněz a centrální banky ztratí možnost ovlivňovat monetární politikou hodnotu peněz. Prozatím však elektronické peníze nastupují velmi pomalu, mezi obchodníky i zákazníky je malý zájem a ti dávají při platbách po Internetu přednost především kreditním kartám.

Velké převody peněz jsou už dnes prováděny téměř výhradně elektronickou cestou. V USA se v některých velkých obchodech ani nedá platit jinak, než kreditní kartou.

Vzhledem k tomu, že až dosud USA určovaly směr vývoje „zbytku“ světa, je docela možné, že peníze ve formě hotovosti časem zcela vymizí. Ale kam se bude jejich vývoj ubírat dál, není zatím jisté. Vznikají různé druhy peněz, čipové karty, internetové peníze, elektronické peníze podložené nějakou komunitou, komunitní peníze...

Nedá se vyloučit,  že při dalším vývoji a zlevňování technologií vymizí i samotné platební karty. Držitel peněz bude spolehlivě identifikován například podle sítnice oka, čar na dlani nebo hlasu, a od platebního terminálu bude moci ze svého bankovního konta převádět peníze či kontrolovat stav svého účtu.

Už slyším hlasy, k jaké kontrole obyvatelstva to povede. Takové jsou však současné trendy. Může se to stát, ale nemusí. Je zde mnoho různých tlaků. Svět se stává globální vesnicí a je téměř nemožné předpovědět, který trend se stane hlavním vývojovým proudem budoucnosti.

Jisté je jen jedno: peníze tu budou tak dlouho, dokud bude existovat lidstvo.