Teď už jsem klidnější, tolik se nerozčiluji nad věcmi, které nemohu změnit, usadil jsem se a ve svém pokročilém věku už jen semtam vzpomínám a rekapituluji... Jako teď. :-)
Co mne na střední škole přece jen oslovilo, byl volitelný kurz latinského jazyka. S paní profesorkou Čechovskou, která jej vedla, jsme měli poněkud zvláštní vztah: Znala mne totiž už z hodin českého jazyka a literatury a opakovaně mne odsoudila jako naprostého flákače.
Její mínění jsem jí ale občas (nechtíc) narušil. Například, když jsme měli předložit čtenářský deník, nad tím mým užasla. Z "povinné četby" tam nebyl jediný titul. Zato jsem na hustě popsaných stránkách rozebíral desítky jiných děl mnohem světovějšího významu (včetně dvou knih smyšlených zahraničních autorů, které jsem si pro své pobavení kompletně vymyslel a správně se spolehl na to, že nikdo nemůže mít tak dokonalý přehled, aby mne odhalil). :-)
Přeci
jen si ale autenticitu zápisů ve
čtenářském deníku ověřila, když se mne
vyptávala na různé detaily z knih Bohyně a
býk, Egypťan Sinuhet, Všichni lidé
bratry jsou, Láska je jen slovo a
jiných. Příjemně jsme si popovídali.
Miloslava Čechovská lomila rukama, jak jen mohu naprosto ignorovat probíranou látku. Chytala se za hlavu, že člověk s tak bohatou slovní zásobou nic neřekne, pokud není přímo tázán.
Přemítal jsem zatím, jak jí šetrně říci, že já naopak mám nejraději ty její hodiny, kdy se nechala při přednášce natolik strhnout nějakým tématem, že zcela zapomněla na osnovy. :-) Takové chvíle byly vždy fascinujícím a zároveň poučným zážitkem - člověku bylo líto, když ji náhle přerušilo zvonění na přestávku. Dodnes si na některé myšlenky, jejichž pravdivost postupně ověřily mé vlastní zkušenosti, občas vzpomenu.
"Ale já vím, proč nic neděláš. Ty jsi línej!" vyrušila mne ze zemyšlení, završila svůj další monolog na mé téma a opět nade mnou zlomila hůl. Krásná diagnóza... Lao-c' by měl radost, viz kapitola 20 - Jsem neužitečný mého soukromého překladu Tao-te-ťingu. :-)
Když jsem se posléze objevil na jejím kurzu latiny, překvapeně vyhrkla, "Ty, Horáku?" Byl jsem jí vděčný, že se zabývá i tak ztracenými případy... :-) Děkuji.
O
několik let později, to jsem již studoval na univerzitě, jsem
paní profesorce plánoval napsat dopis v
latině a přátelsky ji pozdravit. Jak ale čas běžel,
realizace nápadu byla odkládána a
odsouvána pod tlakem "důležitějších"
věcí... no znáte to. Proto alespoň tato
stručná retrospekce.
Vlastně, v roce 2009 jsem se na blogu v článku Vzpomínka na cestovatele ještě lehce dotkl tématu maturitní písemky do češtiny...
Dnes už paní Čechovská užívá zaslouženého důchodu. Však také od té doby uplynula téměř dvě desetiletí. Anni properant modo fluentis aquae, jak říkali staří Římané. Ten čas tak rychle letí, jako voda která stále teče...
Kde jsem to přestal? Aha, Roma: Římané dosáhli vrcholu tehdejší civilizace. V době největšího rozkvětu Římská říše zabírala obrovskou plochu kolem Středozemního moře. Latinští autoři se věnovali různým vědeckým oborům a římská kultura položila základy naší současné společnosti.
To mne zaujalo. Posháněl jsem si latinské slovníky a přehledy gramatiky a začal sám pro sebe louskat latinské originály. Přepisoval jsem si Ovidiovy verše a další díla. Četl jsem historické knihy.
Na
střední škole jsem se většinou nudil.
Ta nutnost sedět po stanovenou dobu v lavicích, ať už
vás látka zajímala nebo
ne... V hodinách latinského jazyka se mi
ale otevíralo poznání o
lidské malosti, o tom, jak se dějiny stále
opakují, jak jsou lidé nepoučitelní a
dopouštějí se stále znovu
stejných chyb.
Kurz latiny, do nějž dobrovolně chodilo pouze několik "divných" studentů, mi hodně dal:
Pochopil jsem, že už před dvěma tisíci lety (a dříve) lidé znali vše, co potřebují ke štěstí, přesto museli opakovaně projít mnoha agóniemi, když se těmito znalostmi neřídili a stále znovu je zapomínali. Přitom vše důležité mají lidé celou dobu k dispozici.
Chcete několik moudrých rad do života v moderní společnosti? Přečtěte si následující věty vytrhané z kontextu ze staré učebnice latiny pro střední školy, kterou jsme tehdy v kurzu používali (sehnal jsem ji v antikvariátě). Tam už všechno je.
Od období Říše římské se nic podstatného nezměnilo - protože lidé se nezměnili. To jenom okolní kulisy se trochu zaktualizovaly - v porovnání s antikou je tu například více aut, letadel a tanků. Lidé však zůstali stejní.
Proto i tyto úryvky zůstávají v platnosti a obsahují návod na šťastný a naplněný život. Nejedná se o známé latinské citáty (těch mám také několik sborníků, avšak jejich opisování nepovažuji za nijak objevné). Jsou to spíše drobné postřehy či prosté komentáře o běhu lidského života, o to možná působivější:
Nunc melius et felicius vivimus quam parentes nostri
vivebant.
Nyní žijeme lépe a
šťastněji, než naši rodiče žili.
Viri
prudentes et sapientes numquam divitias nimias cupient.
Lidé rozumní a moudří nikdy nebudou
dychtit po přílišném
bohatství.
Omnes dolores
tempore minuentur et lenientur.
Všechny bolesti čas zmenšuje a zjemňuje.
Cursus vitae
hominis brevis est sed casus hominum saepe varii sunt.
Běh života lidského je krátký,
avšak osudy lidí jsou často pestré.
Agri et
oppida bellis delentur.
Pole a města jsou ničena válkou.
Virí
probi officia servant.
Řádní muži plní své
povinnosti.
Verba movent
exempla trahunt.
Slova dojímají, příklady
táhnou.
Magistrorum
exempla pueros educant.
Příklady učitelů vychovávají
žáky.
Semper
discipuli industrii este.
Buďte vždy pilnými žáky.
Un bello
viri, feminae, liberi interficiuntur.
Ve válce jsou muži, ženy, děti zabíjeni.
Patriam
semper firmarus et defendimus.
Vlast vždy upevňujeme a bráníme.
Libri boni
semper amici fidi erunt.
Dobré knihy budou vždy oddanými
přáteli.
Non semper a
parentibus alemur et erudiemur.
Nebudeme vždy od rodičů živeni a vychováváni.
Praeteria
corrigi non possunt.
Minulé věci není možné opravit.
Qualis labor
tale praemium.
Jaká práce, taková odměna.
Aestate
noctes breviores sunt quam hierme.
Noci léta jsou kratší než noci zimy.
Patria libera
civibus nihil carius est.
Nic není občanům dražší než svoboda
vlasti.
Ego diligam
te, tu diliges me.
Já miluji tebe, ty miluješ mne.
Parci nostrum
et vestrum centum annos implebunt.
Málokteří z nás a vás se
dožijí sta roků.
Ne narretis
omnia omnibus.
Nevykládejte všechno všem.
Sero
vencientibus ossa.
Pozdě přicházejícím kosti.
Incipiente
vere flores apparent.
Když začíná jaro, objevují se kytky.
Cui maiora et
plura debemus beneficia quam parentibus nostris?
Komu větší a četnější
dobrodiní jsme dlužni, než našim rodičům?
Aequam
servatementem rebus in adversis.
Zachovávejte klidnou mysl ve věcech
nepříznivých.
In bello
multae et pulcherrimae urbes deletae sunt.
Ve válce byla zničena četná a velmi
krásná města.
Donec eris
felix, multos numerabis amicos, tempora si fluerint nubila solus eris.
Dokud budeš šťastný, budeš
mít mnoho přátel, přijdou-li časy
nepříznivé, budeš sám.
Tempora
mutantur et nos mutamur in illis.
Časy se mění a my se měníme s nimi.
Nil homini
certum est.
Pro člověka není nic jistého.
Quod dubites
ne feceris.
Nedělej to, o čem pochybuješ.
Deliberanda
saepe perit occasio.
Rozvažováním se často
ztrácí příležitost.
Maximas habet
divitias qui nullas desiderat.
Největší bohatství má ten,
kdo si žádné nežádá.
Mens agitat
molem.
Mysl pohybuje hmotou.
Nihil habenti
nihil deest.
Kdo nic nemá, nic nepostrádá.
Nihil parcere
egestatis est initium.
Nešetřit je počátek
bídy.
Nihil volenti
difficile est.
Nic není těžké pro toho, kdo chce.
Oblatam tene
occasionem.
Využij vhodné příležitosti.
Persta atque
abdura.
Vydrž a vytrvej!
Omnis habet
suna dona dies.
Každý den má svoje dary.
Deficit omne
quod nascitur.
Vše, co se rodí, umírá.
Messe tenus
propria vive.
Z vlastní sklizně žij.
Imperare sibi
maximum imperium est.
Vládnout sám sobě je
největším vladařským uměním.
Omnem crede
diem tibi diluxisse supremum:
Grata superveniet quae non sperabitur hora.
Mysli, že den, který žiješ, je
poslední, který ti vzešel:
Potom si budeš vážit těch chvil, jichž jsi
nedoufal užít.
Sine spe vita
hominum tristis esset.
Bez naděje život lidský smutný by byl.
Legum idcirco
servi sumus ut liberi esse possimus.
Proto jsme otroky zákonů, abychom mohli být
svobodni.
Num vita
beata in divitiis posita est? Minime.
Což šťastný život spočívá v
bohatství? Nikoli.
Amemus
patriam, pareamus legibus, posteritatis gloriae serviamus.
Milujme vlast, poslouchejme zákony a služme slávě
potomstva.
Non fuisti in
iuventate qui fueras in pueritia.
Nebyl jsi v mládí takovým,
jakým jsi předtím byl v dětství.
Tristis eris
si solus eris.
Bude ti smutno, budeš-li sám.
Terra
communis mater omnium mortalium est.
Země je společná matka všech
smrtelníků.

Když tak nad tím zpětně
přemýšlím, divím se, jak to
se mnou mohli vyučující na gymnáziu
vůbec vydržet. Známky na vysvědčení mi byly zcela
lhostejné, jen jsem je udržoval v určitém
pohodlném rozmezí a doma se v klidu
sám vzdělával v tom, co mne zajímalo.
Možná až moc. Místo učebnic jsem si raději četl
třeba Schopenhauera nebo Teilharda... Pravda, mohl jsem se ve
škole více snažit. Ale co byste chtěli
po mladém klukovi, který zrovna revoltuje proti
autoritám...Jó, kdyby už
tenkrát existoval internet a blogy, možná bych
zde zazářil: pořád jsem něco psal
- abych vždy jednou za čas většinu
popsaných papírů hromadně spálil. Koho
to zajímá, říkal jsem si. Dnes by se
třeba spřízněná duše našla,
i kdyby byla na druhém konci světa;
díky moderním technologiím
nehraje vzdálenost při sdílení
informací žádnou roli. Co naplat...



Překlad
knihy Petera Russella,
Překlad
románu Jana Kameníčka,