Datum vydání: říjen 2007
Autor: Bülent Atalay
Překladatel: Viktor Horák
Nakladatelství: Slovart
Jazyk: český
Vazba: tvrdá vazba s přebalem
Počet stran: 304
Formát: 145x230 mm
ISBN: 978-80-7209-919-1
Edice: Literatura faktu / Literatura faktu - odkaz na e-shop zde

Ukázka překladu:

Leonardo často kritizoval intelektuály, kteří by při hledání vědecké pravdy pátrali sami v sobě, namísto, aby ji hledali cestou experimentů a matematického důkazu. Čtyři století po Leonardovi, vyjádřil ve svém prohlášení potřebu přesnosti přední fyzik Lord Kelvin, mluvící též za vědce: „Můžeš-li to, o čem hovoříš, změřit a vyjádřit v číslech, něco o tom víš; ale když to změřit nemůžeš, když to nemůžeš vyjádřit v číslech, tvá znalost je hubená a neuspokojivá.“

Leonardo byl vynikající vědec a inženýr – objevitel. Při svých vědeckých zkoumáních často používal technologii, čímž předběhl proces, který měl začít o více než sto let později, ale několik dalších staletí ještě potrvá, než se plně rozvine. Za použití nástrojů, které vytvořil pro každý z experimentů, zkoumal tlak vody, fenomén tření, trajektorie projektilů a mnoho dalších.

Jakákoli diskuse o vzestupu civilizace musí nezbytně zahrnout i rozvoj univerzity. Ke konci jedenáctého století se v Boloni objevily první předzvěsti univerzit, studia generalia. Ve dvanáctém století se objevily další v Paříži, Oxfordu, Modeně a Parmě a ve třináctém století ve městech Cambridge, Padova, Siena, Salamanka, Perugia a Palermo. Univerzity nezapříčinily příchod Renesance, ale měly z ní velký užitek. Zatímco italské univerzity byly první založené v Evropě, byly ty poslední, které byly osvobozeny od scholastické tradice založené na pracích Aristotelových. Jejich doktrína byla prospěšná znovuzrození důsledných intelektuálních rozprav po způsobu starověkých filosofů, avšak tyto se doktrinářsky soustředily především na teologické otázky. Takže raný vznik univerzit v Itálii s jejich scholastickou tradicí je nutné považovat v hledání vývoje vědy v Itálii za falešnou stopu.

V renesanci došlo ke znovuobjevení vědy a během vědeckotechnické revoluce se začaly věda a technologie dvořit. Provázání těchto dvou systémů se během následujících dvou staletí stalo trvalým. V devatenáctém století došlo k rozvoji elektřiny a magnetismu jak na technologické tak vědecké úrovni.

Pozdně středověká a raně renesanční Itálie byla svědkem mnoha změn, včetně znovuzrození obchodního hospodářství, vznik domácí literatury a prvních vážných pokusů obnovit klasickou tradici vzdělávání. Feudalismus s pozemkovou aristokracií kontrolující životy a osudy populace, začaly povolovat své sevření. Svatá říše římská a římská katolická církev nebyly nadále schopny zajistit sociální a politickou stabilitu. Důležitost národních monarchií, především Francie a Anglie, rostla a v Itálii se městský stát stal preferovanou formou politické organizace. Jeden městský stát, Florencie, nalézající se na severu střední Itálie, začala vést v projektování tohoto nového nezdolného ducha humanismu, návratu ke klasickému ideálu člověka, který je měřítkem všech věcí; stala se nepopiratelným intelektuálním hlavním městem renesanční Evropy. Důležitost města se odrážela v literatuře – Petrarka, Dante a Bocaccio – ale především v malířství, sochařství a architektuře. Skvělý malíř Giotto se objevil na počátku tohoto pozoruhodného období. Dalších sto let dalo vyrůst umělci Masacciovi a architektům Albertimu a Brunelleschimu, poté, co ke konci patnáctého století vtrhla na scénu jedinečná trojice Leonardo, Michelangelo a Rafael.

Přeloženo pro Nakladatelství Slovart, vyšlo v roce 2007

Další přeložené knihy: