4. Temná budoucnost lidstva - Lidé dříve neznali luky

Pro všechny fanoušky malého Thaara zveřejňuji další epizodu jeho eposu. V minulé části Thaar našel v jeskyni neznámý kovový předmět. Dnes se dozvíme, co následovalo, když tuto podivnou rouru přinesl domů.
Večer, když se jeho otcové vrátili z lovu, pochlubil se jim svým objevem. Ptal se jich, zda vědí, o co se může jednat. Podávali si tyč z ruky do ruky a v zamyšlení vraštili obočí.

„Snad nějaká zbraň, sochor“ hádal Bufo, ale na to jeho bratr Sempi odmítavě vrtěl hlavou.
„Mohlo se jednat o nějaký zemědělský nástroj, třeba na sázení semen hluboko do země,“ přispěl do debaty Alvar.
„Mohli bychom z tohoto železa vykovat několik nožů!“ navrhl Sempi, ale Thaar odmítl a vzal si předmět raději k sobě.
„Nejdříve bych chtěl vědět, o co se jedná,“ vysvětlil. Ostatní se jej snažili přesvědčit, ale jeho rozhodnutí nezměnili.
Nakonec Sitia, která seděla v koutě, sešívala k sobě dvě kožešiny a celý rozhovor poslouchala, navrhla: „Co kdyby ses šel zeptat Samseera, ten by to mohl vědět."
Samseer byl stařec žijící osaměle stranou od lidí. Přezdívalo se mu "Neporazitelný", na památku jeho mladších let, kdy se účastnil bojů proti divokým kočovníkům ze Severních plání. Nikdo neznal jeho přesný věk, neboť o narozených dětech se nevedly žádné záznamy a lidé měli jen mlhavou představu, kolik let uplynulo od Katastrofy. Samseer dříve bydlel v Talionu a vyučoval mládež v užitečných dovednostech, jako je střelba z luku nebo boj s tyčí, nyní však upřednostnil samotu v horách. Ještě Sempi a Bufo, jako chlapci, byli jeho žáky.
Thaar se zaradoval. O Samseerovi již hodně slyšel, ale dosud nikdy neměl příležitost jej spatřit. Tak jako všichni v Talionu, respektoval jeho přání, nechat jej v klidu žít v horách tvořících předěl mezi Královstvím Karibi a Severní plání.
Nyní však měl důvod se za ním vydat a i přes určitý záchvěv strachu před neznámem se nemohl dočkat rána.
***
 
Druhého dne se Thaar vydal na cestu do kopců. K Samseerovi nevedla žádná cesta, vědělo se však, že má postavený srub u vodopádu, ze kterého vytékala řeka Kooba protékající poblíž Talionu. Thaar se proto vydal proti proudu řeky tekoucí hustým pralesním porostem. Ta se postupně měnila ve stále menší stružku. Cestou byl nucen se několikrát od řeky vzdálit. Jednou, aby se vyhnul oblasti, kde žily divoké včely, později zas, aby nevyrušil skupinu pasoucích se divokých prasat. Jindy by taková setkání uvítal a snažil by se získat med či skolit některé zvíře, nebo by alespoň přivolal své otce, dnes měl ale jiný cíl.
K večeru se konečně dostal na místo. Byl unaven, ale vpřed jej poháněla zvláštní směs očekávání a obav. Že se blíží k Samseerově obydlí poznal podle široké mýtiny plné pařezů po pokácených stromech. Vedla z ní strmá stezka po svahu vzhůru, podél kaskádovitých vodopádů. Ty jej dovedou až k Samseerovu obydlí.
Když Thaar poprvé spatřil srub, byl po strmém výstupu značně zadýchaný. Byla to jednoduchá stavba ze dřeva a kamení, zároveň však působila jako malá pevnost. O srub byly opřeny různé zbraně, jako by Samseer kdykoli očekával útok divokých nájezdníků: tyče, kopí, luk, šípy a několik seker. V otevřených dveřích srubu stál stařík s dlouhými šedými vlasy a vousy.
 
„Ty jsi ten Sitiin chlapec, že?“ promluvil místo pozdravu. „Čekal jsem tě.“
Thaar byl překvapen.
Jak jej mohl Samseer předem očekávat, když rozhodnutí navštívit jej padlo teprve včera večer?
Opatrně přistoupil před starce, poklonil se a sňal z ramene kožený vak, z nějž trčela nalezená kovová tyč.
Vytáhl ji a podal Samseerovi.
„Tohle je zbytek pušky,“ vysvětlil Samseer.
„Pušky? K čemu se to používalo?“ zeptal se Thaar.
„Uvnitř byly kovové kuličky, které velkou rychlostí vystřelovaly ven tudy z té roury. Střely letěly tak rychle, že mohly zabít zvíře nebo i člověka,“ odpověděl Samseer.
"Copak neměli luky?" divil se Thaar.
Samseer se usmál. „Luky tenkrát lidé ještě neznali. Stříleli pomocí ohně. Dokázali tak vystřelit i velkou kabinu s lidmi nad oblaka!“
„A co se s těmi lidmi stalo? Nezabili se při pádu?“ užasl Thaar a vzhlédl ke ztemnělé obloze nad džunglí okolo nich, na níž už svítily první hvězdy.
Souhvězdí Velkého medvěda zářilo přímo nad nimi.
„Přistáli na jiných světech, jako je ten náš,“ objasnil Samseer. A jejich potomci tam stále žijí.“
Tato informace Thaarovi vyrazila dech. Jiné světy mezi hvězdami obydlené lidmi! Co asi dnes dělají? Používají tam stále pušky? Tolik toho neví! Samseer měl ohromující znalosti!
Thaar padl před Samseerem na kolena.
„Neporazitelný Samseere, prosím, pověz mi více! Prosím, uč mne, jako jsi dříve učil ve vesnici!“
Samseer na chlapce vážně pohlédl. Už dávno se rozhodl věnovat se o samotě v klidu svým cvičením a meditacím. Ano, znal více, než jiní lidé, ale neviděl důvod, proč připomínat dávno ztracenou minulost. Chtěl proto Thaarovu žádost odmítnout, ale něco mu v tom bránilo. Na tomto chlapci bylo něco zvláštního... V jeho očích viděl jiskru, jakou už dlouho nespatřil. Snad po letech konečně našel žáka hodného k předání všech svých znalostí.
Dlouho mlčel. Klečící Thaar se neodvažoval ticho přerušit. Bylo slyšet jen tiché šumění větru v listoví stromů.
„Řekni matce, ať se za mnou zastaví. Promluvíme si o tom!“ odpověděl nakonec.