5. Temná budoucnost lidstva - Meč je lepší než sekera

V minulém díle se Thaar vydal poprvé za Samseerem s prosbou o radu. Když pak poznal, jak obrovské znalosti Samseer má, prosil jej, aby u něj směl zůstat...
Když Sitia po svém návratu do Talionu oznámila, že Thaar smí žít v horách u Samseera a učit se od něj, zavládlo v celé vesnici velké nadšení. Jeho otcové se dmuli pýchou, že se jejich synovi dostalo té cti, učit se u Neporazitelného Samseera, neboť ten přestal učit již před mnoha lety. Jen Sitia mlčela, neboť její milovaný syn s ní nebude dál žít ve stejném domě. Jako by tušila, že jej již znovu nespatří.
Nejdojemnější chvíle ale nastala, když Sempi, Alvar a Bufo odvedli Thaara stranou a obřadně mu předali úplně nový nůž. Společně na něm pracovali celou noc.
"Už jsi muž. Máš právo nosit vlastní dýku." oznámil Sempi a objal jej. Po něm to udělali i Alvar a Bufo.
"Vy jste..." zeptal se Thaar.
"Ano, je z té tyče, co jsi přinesl z lesa. Bylo to velmi dobré železo. Nůž ti bude dobře sloužit!" řekl Alvar.
"A ještě nám železo zbylo, chacha!" zařehtal se Bufo.
Thaarova tvář se rozzářila v úsměvu. Tak přece bylo to staré železo užitečné! Dobře, že jej donesl nazpátek, přestože bylo hodně těžké. Přemýšlel totiž cestou, že jím mrskne někam do křoví...
"Děkuji vám. Moc vám děkuji!" cítil v očích na krajíčku slzy. Ale to se přece k dospělému muži už nehodilo.
Snažil se proto nedat najevo své pohnutí a upevnil si nůž za opasek.

Thaar se tedy znovu vydal na cestu k Samseerovi.
Jeho odchod byl pro Talion velkou událostí. Pokud někdo záviděl, že on se jde učit k Neporazitelnému a jiné děti ne, nedával to najevo.
Několik vrstevníků jej doprovázelo ještě několik tlouků za vesnici, poté už šel ale opět sám.
Na zádech měl batoh s několika kusy oblečení, které mu nabalila Sitia, trochou jídla, oblečen byl do krátkých kalhot a vesty. U pasu měl svůj nový nůž.
Teď, když už šel k Samseerovi podruhé, mu cesta připadala rychlejší. Už nešel do neznáma. Navíc jej popoháněla radost, že se bude učit od Samseera. Od paseky v bambusovém háji po strmé cestě podél kaskádových vodopádů téměř vyběhl. Nepřekvapilo jej, že ho Samseer nahoře opět očekaval.
Pozdravil se s ním úklonou a chtěl vejít do jeho srubu, ale Samseer jej zarazil. Thaar se udiveně rozhlédl. Kam tedy má své věci složit? Samseer ukázal na polorozbořenou kůlnu ve svahu a řekl:
„Bydlet budeš tam!“
„Cože? Vždyť i naše prasata mají lepší příbytek!“ zaprotestoval Thaar.
Než se Thaar nadál, ležel na zemi, kam je jeho Samseer srazil. Jeho batoh při tom odletěl do louže.
„Chtěl jsi se učit?" zvolal Samseer hněvivě. "Toto je lekce číslo jedna: učiteli se neodmlouvá! Pokud chceš bydlet lépe, postarej se o to sám! Učit tě začnu, až svou práci dokončíš!“
Mladík vstal a vytáhl batoh z louže. Bude muset věci z batohu rozvěsit na větve, aby mu uschly. „Ano mistře!“ řekl poslušně a vydal se ke kůlně.
Již zběžný pohled odhalil, že kůlna je v ještě chatrnějším stavu, než čekal. Prkna a kůly, které ji kdysi tvořily, už tlely a rozpadaly se. Pochopil, že bude nutné boudu postavit úplně znovu. V Talionu několikrát pomáhal při stavbě domů, věděl, jak se to dělá.
Rozhlédl se kolem sebe po okolních vzrostlých stromech. Když jich několik porazí, získá klády na kostru domu.
Po krátkém zaváhání se vydal do Samseerova srubu, poprosit o sekyru.
„Kde chceš kácet?“ zeptal se Samseer.
„Myslel jsem, že porazím ty stromy na svahu...“
„Ty stromy jsem tam před lety sám vysázel, aby držely svah před sesuvem a kryly toto místo. Ty se kácet nebudou. Smíš ale pokácet několik stromů dole na mýtině. I já tam beru dříví na oheň."
„Ano mistře!“ odpověděl Thaar a se Samseerovou sekerkou se vydal podél kaskádovitých vodopádu dolů po svahu k pasece. U paseky se z vodopádů stal horský potok, v němž se voda hnala o překot do nížin.
Thaara ale klokotání potoka ani křik papoušků ve větvích nezajímalo. Vyhlédl si pěkný vzrostlý strom a začal sekat, když se za ním ozvalo:
„Tohle jsou dobré tak na podpal!“
Mladík sebou trhl. Vůbec Samseera neslyšel přicházet, přestože byla mýtina pokryta vrstvou loňského listí, které při každém jeho kroku šramotilo.
„Použij ty vysoké bambusy na druhém konci mýtiny! Jsou pevné a drží vevnitř teplo!“
Thaar se beze slova vydal určeným směrem. 
Tuto část paseky tvořily mokřady a nohy mu zde zapadaly hluboko do bahna. Když se ohlédl na Samseera, který jej doprovázel, udivilo jej, že se do bahna vůbec neboří, přestože musel vážit mnohem víc, než on.
Pustil tu myšlenku z hlavy, obrátil se k bambusům a začal sekat. Sekera se však od pružných kmenů odrážela a jen s velkou námahou se mu podařilo pokácet první kmínek.
„Na, zkus to tímhle!“ řekl Samseer a podal mu svůj vlastní meč.
Thaar meč vzal, rozpřáhl se, sekl - a meč od kmene bambusu odskočil.
„Musíš více zešikma!“ poradil mu Samseer, vzal si od něj meč a švihl jím. Vysoký kmen se skácel k zemi.
„Ano mistře!“ zakýval Thaar hlavou, vzal si opět meč a máchnul.
Tentokrát se mu podařilo kmen naštípnout. Nejednalo se však o čistý řez.
„Špatně držíš meč,“ poznamenal Samseer a ukázal mu správné držení.
„Palec a ukazováček meč téměř nedrží, nejdůležitější je malíček!“
Thaar tomu nerozuměl. Jak může být nejmenší a nejslabší prst nejdůležitější?
Přesto to zkusil a překvapilo jej, jak má meč pod lepší kontrolou.
Další sek byl již ukázkový, stejně jako další a další. Vysoké bambusové kmeny padaly jeden za druhým na rašeliniště. To Thaara bavilo. Meč byl mnohem lepší, než sekera. Zabral se do práce.
Když se po chvíli ohlédl po Samseerovi, co říká na to, jak už mu to jde, zjistil, že je na pasece sám.
Pokrčil rameny a pokračoval v sekání.