O zapsané moudrosti Starého mistra

Za autora nejznámějšího taoistického kánonu je považován Lao-c‘ (老子), mudrc s pronikavým vhledem do podstaty věcí. Podle legendy byl Starý mistr (cca 6. stol. př. n. l.) k sepsání svého učení zdvořile přinucen, když chtěl překročit západní hranici lenního státu Čou. Tehdejší Číňané si uvědomovali, že s ním navždy nenávratně zmizí i jeho moudrost. Z tohoto důvodu své dílo otevřel znaky ve smyslu:


Hned prvním veršem tak varuje, že snaha o intelektuální analýzu je pomýlená, protože Tao lze pochopit jedině bez myšlení. Lepší opěrný text však dodnes nemáme, navzdory nesčetným pozdějším komentářům kroužícím více či méně výstižně okolo. Neoblomným strážcům hranic můžeme být vděční. Kontraintuitivní, zdánlivě paradoxní pojednání o Cestě a ctnosti (道德經), které jim Lao-c‘ jako svou propustku předal, již tisíce let nabízí návod k životní spokojenosti a rovnováze.

Ať už je tato legenda pravdivá, nebo se jedná o „pouhou“ sbírku úryvků lidové moudrosti a ponaučení, jež byly postupně zaznamenány různými osobami, v Tao-te-ťingu je ukryta hluboká moudrost. Neznám jiný filosofický či náboženský text, který by byl tak syrový, který by stejně výstižně mířil na samotnou podstatu.

Zároveň, z jiného úhlu pohledu, se jedná o velmi rebelské dílo. Na indexu Libri prohibiti nejspíš chybí jen proto, že, na rozdíl od agresívnějších myšlenkových směrů, v sobě nenese zakódovanou výzvu k expanzi. Zůstává stranou pozornosti mocenských elit, pod jejich rozlišovací schopností. Tiše čeká na ty, kdo si k němu sami najdou cestu. Přitom má potenciál změnit politické i ekonomické uspořádání a, jako mávnutím kouzelného proutku, přehodit trajektorii, po které se společnost ubírá.

Zvlášť aktuální události představují v tomto směru mimořádnou příležitost. Taoismus je pro období dějinných zlomů přímo ideální filosofií. Dobrovolně či nedobrovolně se uskromňujeme a, uzavřeni ve svých zemích a domovech, máme čas zamyslet se nad tím, co je opravdu důležité. "Nemusíš vyjít ze dveří, abys poznal fungování světa" (kapitola 47). Můžeme obviňovat Čínu, že to ona za nemoc Covid-19 může. Nebo můžeme využít rady, které pochází ze stejné země.

Cesta ke svobodě je v Tao-te-ťingu jasně ukázána: Žijme maximálně přirozeným způsobem, v souladu se svým svědomím. Udržujme ve svém životě harmonii mezi silami jin (陰) a jang (陽). Zlepšujme se v tom, co děláme, ale nežádejme to po ostatních. Místo poučování veďme příkladem. Nenechme se vyrušit ze svého vnitřního klidu. Ať se mocní tohoto světa, těžící z kolektivního strachu a neznalosti, třeba vzteknou, že už jim nevěnujeme pozornost. Bez propůjčené moci nebudou schopni nikoho a nic ovládat, jejich autorita splaskne jako bublina nesená proudem.

Vždyť, jak může tyran vyhrožovat někomu, kdo je vnitřně předem připraven naprosto vše ztratit? Kdo bude lhostejně akceptovat libovolnou změnu své životní situace? Kdo neteskní po minulosti a nebojí se budoucnosti? Kdo nemá očekávání, přání ani ambice, kdo neusiluje o lepší život pro sebe na úkor ostatních? Agresor může krutě ztrestat jednotlivce, ale nikdy nic nezmůže proti davu. Pokud by se taoistický přístup masově rozšířil, všechno by se změnilo.

Status quo však zůstává zachován, kulisy jsou přesvědčivé: Jsme spoutáni nutností vydělávat jeden na druhém "peníze". Zahlceni informacemi, deformujícími pohled na svět, a reklamou, sugerující nám, co údajně musíme mít a jak máme žít, abychom byli "šťastní". Bombarduje nás dokonce i spirituálně laděný marketing. Jak máme v tom shonu a lomozu vůbec slyšet vlastní myšlenku? Jen málokomu zbývá mentální kapacita (to samozřejmě není případ vás, kdo jste dočetli až sem) zabývat se soustavně "nudnou" starobylou moudrostí, která jde ještě o krok dále, než jiná učení.

Taoismu přitom není nutné se vyhýbat, není to "buď – nebo". Nemusíme odejít do hor (přestože pro "skalní taoisty" představuje odchod do ústraní určitý ideál). Nejedná se ani o uvíznutí ve složitém filosofování (slova stejně nikdy nevystihnou skutečnost). Život v souladu s Taem spočívá v bezprostředním, vědomém prožívání přítomného okamžiku, ať je jakýkoli. Vždyť z širšího pohledu je vše vždy v pořádku tak, jak to je. "Ani moudrý nezná záměry Nebes“ (kapitola 73). Taoistu nečeká posmrtný život ani reinkarnace, jeho pozornost proto patří životu v tomto světě, tady a teď.

Způsob, jakým nahlížím na Tao-te-ťing dnes, se přirozeně vyvíjel. O taoismus jsem se začal zajímat v sedmnácti letech, kolem roku 1993 – v jednom brněnském knihkupectví poblíž Zelného trhu tenkrát ležela na pultě čerstvě vydaná kniha s hrozně divným názvem... V roce 2002 jsem své samostudium prohloubil a začal systematicky číst tematickou literaturu i různé překlady knihy o Cestě a ctnosti. Protože se od sebe jednotlivé výklady učení Starého mistra značně lišily, v roce 2008 jsem si začal psát poznámky se záměrem dobrat se významu veršů na základě porovnání. Toto úsilí nakonec zvolna vykrystalizovalo do ucelených kapitol.

Svůj bolestně pomalý postup jsem zveřejňoval na svém blogu na idnes, později na vlastní webové stránce bonalingua.cz/tao. Vznikající český text jsem zároveň pracovně překládal do angličtiny, což mě přimělo se ještě soustředěněji zamýšlet nad tím, zda je vše opravdu výstižné a v obou jazycích srozumitelné. Paralelně tak vznikaly dvě jazykové varianty, které se vzájemně kladně ovlivňovaly.

Přes Vědeckou knihovnu v Olomouci jsem si vypůjčil veškeré české překlady a převody Tao-te-ťingu, které jsem dosud neznal (okopíroval jsem je a obratem vrátil, ať knihy neblokuji jiným zájemcům), abych porovnal, jak se s výzvou poprali zasvěcenější čeští autoři. Co se týče již vydaných českých verzí, stojí za zmínku, že velká část jich vyšla z jiného jazyka než z čínštiny:

František Čupr (1878) svůj průkopnický text přeložil z němčiny, Květoslav Minařík (1958) vyšel z překladu Rudolfa Dvořáka (1920) a ruského textu Jana Chin-Šuna (1954), Jiří Navrátil (1969) použil více evropských překladů, F. H. Richard (1994) použil text, který z čínštiny přeložil Kuo-ying Chang, Václav Cílek (2005) svou interpretaci založil na doslovném anglickém překladu Richarda Johna Lynna (1999), Jan Kotík (2000) vytěžil do té doby publikované české verze, taktéž Josef Zentrich (2007) nebo Karel Kapek (2017). Nemluvě o dílech mnoha zahraničních autorů, která byla dosud do češtiny v rámci „taoistické osvěty“ přeložena.

Přímo na čínském originálu je založeno pouze několik českých verzí, mezi nimiž vynikají ty od Berty Krebsové (1971) a Oldřicha Krále (taktéž 1971). Autentický je i překlad od Mariny Čarnogurské a Egona Bondyho (1993), který mě vlastně ke studiu taoismu přivedl. Zatím nejnovější příspěvek představuje disertační práce Davida Sehnala (2012, knižně 2013), který podrobně zanalyzoval všech zhruba 5000 zdrojových znaků a ve svém překladu se maximálně drží originálu.

Když jsem si po dokončení "verze číslo 1" uvědomil, že dvacet (převážně českých) pohledů je v případě Tao-te-ťingu málo, české zdroje jsem odložil stranou a začal zase od začátku, tentokrát výhradně na základě přímých překladů z čínštiny do angličtiny, celkem sedmdesáti. Všechny nějakým způsobem, podle úhlu pohledu překladatele, odráží původní poselství. Navzdory stejnému výchozímu zdroji se však od sebe fundamentálně liší, místy si až protiřečí. Což předvídal i Lao-c‘, když podotkl, že "na vše se dá dívat z různých úhlů pohledu“ (kapitola 58). Ne nadarmo se říká: "Zeptej se jednoho experta – vše ti bude jasné. Zeptej se dvou expertů – budeš zmaten."

Nevyhnutelně, i tato verze Tao-te-ťingu (technicky nesoucí číslo "4“) je jen jedním z mnoha možných výkladů, spíše vedlejším produktem mého studia stále živé staročínské filosofie. Verše jsem se snažil vyladit tak, aby k nim už nebylo potřeba doplňovat vysvětlující poznámky. Fascinující historické a filosofické souvislosti lze najít ve všech dříve vydaných knihách o taoismu. Namísto opisování reálií starověké Číny jsem se soustředil na stěžejní text. Nepředpokládal jsem, že má "významová syntéza“ bude někoho zajímat. Nespěchal jsem, cílem byla samotná cesta.

Občas jsem se nad některým úsekem zarazil a nedokázal se dlouho pohnout z místa. Až časem, spíše mimochodem, jsem daný úsek pochopil. Jako by mi vždy až Tao samotné dovolilo pokračovat. Tímto způsobem v následujících letech proběhlo několik kol ladění a upřesňování. Studoval jsem tvrdá fakta, ale zároveň naslouchal intuici. Každou kapitolu jsem nakonec opatřil nadpisem, kterým jsem shrnul hlavní téma nebo poselství dané pasáže.

Často jsem byl na pochybách, zda by nebylo rozumnější přestat. Několikrát jsem své webové stránky o Tau a ctnosti kompletně smazal. Proč se pokoušet o nemožné? Vždyť Tao je nevyjádřitelné slovy a každý jeho výklad je nějakým způsobem zavádějící, tedy včetně mého amatérského projektu. Přes veškerou snahu vyjádřit moderním jazykem původní vložené významy jsem se jistě dopustil řady odchylek a nepřesností, aniž bych si to uvědomoval. V rámci vědecké objektivity musím připustit, že nejsem schopen vidět vlastní "slepou skvrnu“. Co když, spíše než esenci Tao-te-ťingu, má verze vyjadřuje esenci západního chápání slov, která za sebou Lao-c‘ v horském průsmyku Chan-ku zanechal?

K mému překvapení mi však od čtenářů zveřejněných pracovních ukázek začala z celého světa přicházet poděkování, která mě povzbudila k pokračování a přinesla novou inspiraci. Teprve tehdy jsem zjistil, pro kolik lidí jsou tyto informace přínosné. Aniž bych o něco takového usiloval, v souladu s konceptem wu wei (無為), se můj soukromý projekt mezitím stal důležitou součástí "tiché revoluce" a procesu vnitřního vývoje dalších hledajících. Náhle dostal širší smysl.

Tento trend ještě zesílil, když jsem na Facebooku (jaká ironie) založil stránku (Tao-te-ťing a jeho moudrost), kolem které se zformovala živá komunita. Paralelně jsem komunikoval i s fanoušky anglické mutace, Tao Te Ching and its Wisdom. Vysoké hodnocení nová interpretace získala také v anketě na stránce Tao Te Ťing ve všech českých překladech. S příznivci jsem vedl podnětné debaty a za obdrženou zpětnou vazbu jsem vděčný. Bez jejich podpory by tato kniha nikdy nevznikla.

Nezůstalo jen u teorie: Navzdory lockdownům pro zpomalení šíření "čínského viru", jsme se členy ekologického spolku Predmostenzis v průběhu roku 2020 vybudovali první taoistickou stezku v České republice. Právě v této narušené době mnoho lidí hledá útěchu a podporu. "Tao stezka" (pracovní název už zůstal a ujal se) jim přesně tohle nabízí. Naučná trasa, nacházející se poblíž známé sochy mamutíka Toma, je volně přístupná všem, kdo zatouží načerpat v přírodě novou energii, odpočinout si od běžných starostí, a zároveň si jen tak mimochodem zopakovat základní principy taoismu z celkem 83 cedulí rozmístěných v krásném prostředí Knejzlíkových sadů v Předmostí u Přerova.  

To vše mě naplňuje nesmírnou radostí. Neoficiální významovou syntézu Tao-te-ťingu jsem původně psal pro své vlastní hlubší porozumění a její oficiální publikování neplánoval. Nedělám si iluzi, že by se jednalo o "bůhvíjaký" bestseller. :-) Na základě četných žádostí jsem však text v současné podobě přeci jen připravil volně ke stažení ve formě eknih (také v anglické mutaci), které si mohou číst na počítači, tabletu, v mobilu nebo ve čtečce elektronických knih. Právě teď má jeho zpřístupnění největší smysl. Pro zájemce upřednostňující čtení offline jsem v omezeném počtu výtisků vydal papírovou knihu - zde najdete průběžně aktualizovaný seznam budoucích majitelů. V nezamýšlené paralele s Laem-c‘, i já jsem byl ke zveřejnění své práce, včetně závěrečného komentáře definujícího tuto interpretaci, donucen. :-)

Nepovažuji se za autora. Tím je Starý mistr a jedná se o kulturní dědictví celého lidstva. Má verze je jen dalším z řady pokusů, představit nadčasový odkaz Laa-c‘ současnému člověku. Netušil jsem, kolik času a energie mi upřesňování jednotlivých veršů nakonec vezme. Svou interpretaci jsem začal tvořit během ekonomické krize v roce 2008 a opouštím ji v roce 2021, během další globální krize. Snad ke zlepšení situace pomůže i tato kniha.

To, čeho jsme nyní svědky, přesahuje všechny dosavadní zkušenosti. Cena, kterou za hospodářskou recesi platíme, je astronomická. O to více bychom měli toto přechodné období využít. Společnost prochází jakýmsi "restartem" a taoistická filosofie nabízí cestu dopředu, či spíše dovnitř. "Kdo kráčí k Tau, jakoby se vracel" (kapitola 41). Ostatně, i čínský znak (道), který na obálce Starý mistr vyryl do písčité stezky, znamená "cesta".

Udělal jsem, co bylo v mých silách, a nyní mohu jít dál. Jeden cyklus se uzavřel, "taoistická osvěta" však nekončí: Již několik lidí mě informovalo, že také pracují na vlastní verzi Tao-te-ťingu, přičemž poučení hledají i v mé interpretaci. Pomyslná pochodeň je tak symbolicky předána novým generacím nadšených badatelů. A nejen jim.

Přeji vám hodně úspěchů na vaší vlastní cestě.

Viktor Horák

Napsáno: 15. 3. 2021